Dr. Alexis Carrel a nesmrtelnost buňky

Vědci jsou zajedno: z genetického hlediska je člověk naprogramován, aby žil 120 let. Klíč k tomu, zpomalit tikání biologických hodin, a tím naplnit vidinu věčného mládí, vidí vědci v buňce samotné. Zvýšit kvalitu života a ne pouze prodloužit život – vědecká odpověď na tento požadavek existuje již od roku 1912!

Během 20. století proběhl v rozličných vědních oborech, tedy přirozeně i v medicíně, enormní vývoj. Za mnoho z toho, co je pro nás dnes samozřejmostí, vděčíme mimořádným osobnostem a jejich nezkrotnému vědeckému zápalu a četným experimentům. Jednou z těchto předních osobností je Dr. Alexis Carrel, jehož experimentální studie z oblasti kardiovaskulární chirurgie a transplantace orgánů mu v roce 1912 přinesly Nobelovu cenu za medicínu a psychologii. Díky studiím Dr. Carrela, ve kterých položil základ těchto disciplín, nestálo již vývoji v kardiovaskulární chirurgii a v oblasti transplantace orgánů nic v cestě. V dnešní době vzhlížejí chirurgové z celého světa k tomuto géniovi plni obdivu a vděčnosti a každý den používají jeho precizního pracovního návodu pro chirurgické šití Carrelova stehu.

Byl to Dr. Alexis Carrel, kdo jako první v historii pronesl na konferenci American Medical Association:
„I found that permanent life outside the organism was possible…“ Objev, který je z pohledu medicíny srovnatelný s objevením Ameriky. Základem tohoto fenomenálního výroku, který zahájil novou éru v medicíně, byl Carrelův experiment.

Průkopnický experiment Dr. Carrela

 Rockefellerův lékařský institut, rok 1906: Dr. Carrel odebírá část tkáně srdečního svalu z kuřecího embrya, vkládá ho do speciálního živného roztoku a stará se o to, aby byly z tkáně vhodně odváděny odpadní produkty metabolismu. Po 48 hodinách zjišťuje, že se tkáň zdvojnásobila – embryonální buňky se skutečně rozmnožily mimo uzavřený organismus! Carrel pravidelně obnovuje živný roztok, zajišťuje odstranění toxických látek – tkáň dál vytváří nové buňky. Dr. Carrel a pracovníci laboratoře jsou nuceni odebrat části tkáně, která je kvůli buněčnému dělení již příliš velká. I nadále je živný roztok denně obměňován, odpadní látky jsou odváděny drenážním systémem – buněčné dělení již není k zastavení. Ve článku uveřejněném v časopise Time se píše: „Kdyby pracovníci pravidelně neodebírali a neničili části embryonální tkáně, byla by země (teoreticky) pokryta vrstvou měkkého masa.“

„Tkáň věčného mládí“ přinesla Dr. Carrelovi o šest let později Nobelovu cenu, kterou mimochodem dostal jako v historii první doktor medicíny ze Spojených států.

Výsledek, ke kterému došel: Pouze kapalina, ve které buňka plave, podléhá degenerativním procesům. Buňka samotná nikoliv. Pokud člověk pravidelně vyměňuje kapalinu, a tím dodává buňce výživu, a také zajišťuje, aby z buňky správně odcházely odpadní látky a toxiny, může tato buňka žít věčně.

Po celých 34 letech, když Dr. Carrel sám byl již po smrti, byl experiment, mezitím známý jako „experiment s kuřecím srdcem“ přerušen – a to tak, že živný roztok již jednoduše nebyl obnoven! Embryonální buňky kuřecího srdce začaly degenerovat a odumírat. Tato vědecká práce znamenala průlom v medicíně, ale i pro každého z nás je tento experiment velmi důležitý, pokud chceme být zdraví a vitální až do vysokého věku. Pokud našemu tělu dopřejeme denně široké spektrum vysoce kvalitních živin a postaráme se o to, abychom z těla správně odváděli škodlivé odpadní produkty metabolismu, pak nestojí zdravé funkci našich buněk nic v cestě. To ale zároveň neznamená, že se tím my, lidé, staneme nesmrtelnými.

 Již sám Dr. Carrel tvrdil, že nejde o to, přidat životu více let, ale o to, přidat do let více života.

Jde o kvalitní život, ve kterém nejsou zdraví a vitalita nijak omezovány. Vědci v současné době potvrzují, že každá buňka má jenom určitou životnost. Nanejvýš po stém dělení odumírá a tělo se již nemůže regenerovat.

My sami rozhodujeme o kvalitě našich buněk

Právě to je rozhodující bod: Buňka musí být během dělení, tedy při vytváření nové buňky a regeneraci buňky původní, podporována. A každý sám rozhoduje o tom, v jaké kvalitě se to uskuteční, protože také každým sám zvedá k ústům lžíci s potravou. To, co jíme, rozkládá náš organismus na jednotlivé buňky a znovu využívá k dalším buněčným procesům (získávání energie, funkce buňky, metabolismus, stavba buňky). Proto je rozhodující, jaké živiny organismus dostává a zda potrava obsahuje celé spektrum potřebných živin.

V našem organismu probíhá neustálá výměna látek: Během nádechu získáváme čerstvý kyslík a odvádíme CO2, jíme a vylučujeme látky, přicházíme do kontaktu s předměty a lidmi, což také znamená výměnu látek. I to, co slyšíme a vidíme, se dostává do našeho vědomí a podvědomí a často jednáme podle toho, co se v něm uložilo. To je věčný kruh dávání a přijímání. Kvalitu tohoto procesu určuje každý sám! Sami se musíme postarat o určité podmínky, stejně jako to Dr. Carrel praktikoval na buňkách kuřecího srdce, aby měl výsledek vysokou kvalitu.

 Prostředí je rozhodující

Jak již řekl francouzský lékař a biolog Dr. Antoine Béchamp (1816-1908): „…prostředí je vše!“. V našem organismu musí proto panovat takové prostředí, které buňky v našem těle a jejich funkci podporuje, a ne omezuje. Naším úkolem je takové prostředí vytvořit. S tím úzce souvisí acidobazická rovnováha. Pokud v lidském organismu panuje zásadité prostředí, je to pro jeho zdraví optimální stav. Kyselé prostředí je oproti tomu živnou půdou pro většinu chronických onemocnění. Podle Dr. Roberta O. Younga je fyzické onemocnění skoro vždy výsledkem přílišné kyselosti, která přetěžuje acidobazickou rovnováhu, až tělo začne vykazovat symptomy nemoci. Hlavní příčinou toho je, jak jinak, špatná strava, resp. potraviny, které jsou v těle přeměňovány kysele – především ve střevech.

Zdravá střeva jsou předpokladem pro to, aby tělo mohlo přijmou mikronutrienty a živiny, které jednotlivé buňky nezbytně potřebují. A i zde sami zodpovídáme za zdravou střevní flóru. Nejen zásaditou stravou, ale také podporou detoxikace ve střevech, např. pravidelnými výplachy střev, colonhydroterapií nebo dostatečným přísunem čisté vody. Dr. Carrel se během svého experimentu postaral také o správné odvádění odpadní látek metabolismu. Díky podpůrným opatřením se ve střevech tvoří zásadité prostředí, ve kterém se mohou živiny (především bazicky působící minerální látky, stopové a ultrastopové prvky) bez omezení a plně vstřebat.

My můžeme každý den v našem organismu aplikovat to samé, co Dr. Carrel a jeho tým provedl na buňkách kuřecího srdce: dostatečný denní přísun živin a mikronutrientů a odvádění toxických látek. Dobré dovnitř, špatné pryč. To je deviza, která udrží naše zdraví při životě. Děkujeme, Dr. Carrele, že nemusíme jako kapitán Jack Sparrow nejdříve projet moře křížem krážem, abychom našli pramen mládí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to Top